Title-2018
Návrh k projednání dle § 50 stavebního zákona

Obsah plánu

Jakýkoliv územní plán, spolu s dalšími strategickými dokumenty, může nabídnout na otázku rozvoje města jen částečnou odpověď. Metropolitní plán umožňuje rozvoj Prahy směrem k větší konkurenceschopnosti a současně podporuje ochranu historického dědictví. Plán nic neřídí a nenařizuje. To je věc samosprávy, vedení města a městských částí. Územní plán vytyčuje hrací plochu, není sám o sobě návodem, jak zaručit úspěch a prosperitu města, ani jak zvýšit kvalitu života v něm.

Co se týká budoucího rozvoje, Metropolitní plán si od začátku klade ambici být plánem iniciačním – očekávání s ním spjatá je ale nutné přizpůsobit reálným možnostem strategického dokumentu. Pro pořizování a vydání územního plánu je závazná Politika územního rozvoje (PÚR ČR) a nadřazená územněplánovací dokumentace (ZÚR hl.m. Prahy). Rozhodně není předmětem diskuse, jestli a jaké přínosy Metropolitní plán přináší. Územní plán musí ze zákona existovat a konkrétně Metropolitní plán je zhmotněním snahy plánovat město způsobem, který odpovídá současnému a skutečnému stavu Prahy. Je v něm vložena touha po vyváženosti: na jedné straně navrhujeme stabilizovat, co je dobré a prověřené, zároveň chceme flexibilně umožnit rozvoj nehotového. Jinak řečeno: plán definuje potenciál a jeho vztah ke stávajícím hodnotám.

Každý územní plán musí mít koncepci a koncepcí Metropolitního plánu je kompozice prostorového uspořádání města. Do jejích základů je propsána topografie, tedy výškopisné a polohopisné uspořádání prvků. Zdůraznila, že v měřítku územního plánu je určující čitelnost města jako celku z větších vzdáleností.

V půdorysu můžeme město „číst“ zejména pomocí sítě veřejných prostranství (ulic, náměstí atd.). Ve vodorovném pohledu (vedutě) hraje největší roli výškové uspořádání města a výrazné svahy údolí, orientaci usnadňují přírodní i umělé dominanty.
„Srdce“ plánu tvoří deset tezí, které tvoří čtyři principy: návrat ke středu, vrstvené město, stabilita prostředí, potenciál a nové možnosti. Jde vlastně o fakta a pozorování a zároveň o obecně sdílené teze a přesvědčení. 
Město je soubor krajin, krajiny městské a otevřené a infrastruktura je ve „služebné“ roli – takový je ostatně i světový trend. Pod pojmem infrastruktura se skrývá infrastruktura dopravní, krajinná, technická, ale i veřejná vybavenost.
Městská krajina obsahuje vystavěné prostředí a krajinu ve městě, tedy zástavbu stavebními bloky a veřejná prostranství. Ta jsou tvořena uličními prostranstvími a nestavebními bloky. Otevřená krajina, to jsou plochy a bloky krajiny (včetně samot). Otevřenou krajinu chránit, tedy nezastavovat a zachovat krajinné rozhraní, zelené pásy a nespojovat drobná sídla s hlavním „tělem“ Prahy. Hlavní myšlenka Metropolitního plánu apeluje na nutnost ukončit extenzivní rozvoj Prahy, její „roztahanost“. Ten je neekonomický, neekologický a neetický. Proto je plán důsledně dostředný a uzavírá město směrem ven.
Praxe při zpracovávání plánu ukázala, že oproti prvotním velkým vizím Praha zatím zvládne a unese jen „stabilizační“ plán. To ovšem neznamená obyčejné bezduché konzervování. Stabilizace znamená také další rozhojnění kvality.

Perlou v koruně nových prvků v Metropolitním plánu jsou Veduty. Digitální veduta jako záznam stavu a následně návrhový nástroj. Fotografická veduta – esence radosti z krásy Prahy. Další novinkou je pojetí města jako souboru krajin – krajiny městské a krajiny otevřené. Zastavitelné a nezastavitelné – dosud nejradikálnější ochrana přírodní i kulturní krajiny v historii pražského plánování.
Lokality – zdokonalená starší metoda nového rozdělení města na části podle toho, jaký v nich převládá charakter. Krycí list lokality –uživatelsky přívětivý nástroj, který zjednoduší práci s regulativy.

 

Titulka_temata_obsah_planu