Title-2017
návrh ke zpracování VVURÚ

Témata

Jak Metropolitní plán číst?

Metropolitní plán tvoří soustava navzájem provázaných vrstev, ve kterých jsou zakotvena pravidla regulace. Pro komplexní přehled o regulaci území hlavního města je vždy potřeba porozumět všem vrstvám – od vlastností jednotlivých lokalit po pravidla stanovená pro konkrétní plochy. Proto vám přinášíme na obecném příkladu návod, jak návrh Metropolitního plánu číst.
Územní plán ovlivní každého obyvatele města, proto je potřeba věnovat mu dostatečnou pozornost a především mu porozumět. Nejčastěji se s územním plánem setkáváme, když chceme zjistit, co může a nemůže vzniknout v okolí našeho bydliště. V takovém případě je třeba z Metropolitního plánu nejprve „vyčíst“, v jaké lokalitě se parcela nachází. Lokalita je ucelené území, které Metropolitní plán vymezuje, pojmenovává a stanovuje pro něj přesnější pravidla. Lokality jsou vymezeny tak, aby se s nimi mohl každý obyvatel identifikovat. Je to například Ořechovka, Spořilov, Sídliště Prosek či Vinohrady.

První informaci, kterou je potřeba zjistit, je zastavitelnost lokality, respektive zda se v ní smí nebo nesmí stavět budovy. Speciálním typem zastavitelných lokalit jsou velké parky, které nejsou určeny ke stavebním účelům. Pokud je lokalita zastavitelná, je dalším krokem zjistit typ struktury zástavby, který určuje prostorové uspořádání staveb. Zda jsou v lokalitě typické rodinné domy v zahradách, bytové domy tvořící bloky s vnitrobloky či třeba panelové domy na sídlišti. V lokalitách se smí umisťovat jen takové stavby, které jsou v souladu s jejím typem struktury. Pokud tedy zjistíte, že pozemek, který vás zajímá, patří do struktury zahradního města, znamená to, že v proluce může vzniknout pouze další rodinný dům v zahradě.

Z kódu lokality ve třetím kroku zjistíte využití lokality, které vymezuje činnosti, které se mohou v území odehrávat. Pokud je lokalita obtažená červenou linkou, znamená to, že její využití je obytné. Kromě bydlení zde mohou beze změny územního plánu vyrůst také prvky veřejné vybavenosti - školy, školky, dům pro seniory, kostel, kanceláře, malý obchod či zdravotnické zařízení.

Dále vás bude zajímat stabilita lokality – přes 90% pražských lokalit Metropolitní plán popisuje jako stabilizované. Ve stabilizovaných lokalitách jsou již jasně definovaná veřejná prostranství, způsob zástavby a její uspořádání, plán toto uspořádání přebírá a podporuje. V transformačních a rozvojových lokalitách Metropolitní plán definuje nové městské struktury na základě polohy ve městě a celkové koncepce.

Z těchto informací získáte představu, jestli je na daném pozemku možné stavět, případně jaký typ budov zde může vzniknout. Ještě ale nemáte dost informací o pravidlech zástavby pro konkrétní plochu. Přestože je lokalita zastavitelná, je možné, že konkrétní plocha, která vás zajímá, je nestavební. Jak toto zjistíte?

Při pohledu na hlavní výkres Metropolitního plánu je vidět, že území města je rozděleno na bílé, šedé a zelené plochy. Zelená barva značí nestavební bloky (např. park, sad nebo třeba louku). Šedá plocha pak označuje plochu uličních prostranství – ulic a náměstí, tady budovy také nesmí vznikat. Pokud je ale váš pozemek v bílé ploše, která představuje stavební bloky, pak se na něm stavět může.

A jak vysoká budova může na pozemku vzniknout? To zjistíte ze čtvercových ploch, které pokrývají zástavbu celého území Prahy a které určují výšková pravidla pro všechny budovy. V Praze rozlišujeme několik úrovní podlažnosti, tedy maximálního počtu povolených nadzemních podlaží budov po hlavní římsu. Každý čtverec má uprostřed číslo, které vyjadřuje, do které úrovně podlažnosti daná plocha spadá. Dále plán zavádí hladinu věží pro vybraných 22 území v Praze, kde má dojít ke vzniku vyšších budov. Hladina věží představuje nástroj, který doplňuje navrženou úroveň podlažnosti a je v hlavním výkresu zobrazena číslem v kulaté závorce ve čtvercových plochách výškové regulace. Když si postupně projdete všechny vrstvy Metropolitního plánu, získáte základní představu o tom, co se v území, která vás zajímá, může v budoucnu stát.

Jaké regulativy Metropolitní plán přináší?

Ke každé vrstvě plánu se váží konkrétní regulativy – od vlastností lokalit po pravidla stanovená pro konkrétní plochy. Projděte si pravidla Metropolitního plánu, která určují, co může v jednotlivých lokalitách vzniknout.

Prohlédněte si pracovní verzi schématu regulace Metropolitního plánu zde.

Lokality:
Metropolitní plán rozděluje území hlavního města na 718 lokalit. Každá z nich má své jméno a cílový charakter zástavby a veřejných prostranství. Díky tomu má každá lokalita svůj specifický genetický kód, který popisuje její vlastnosti a určuje, co je v daném území možné. Kód může vypadat například takto: Z (02) O [S] 1,92 – 1,93 a naleznete ho v hlavním výkresu návrhu Metropolitního plánu Co jednotlivá písmena a čísla znamenají?

Z/N Zastavitelnost:
Prvním regulativem Metropolitního plánu je hranice mezi městem a okolní krajinou. Tu vymezuje hranice zastavitelného území. Písmeno „Z“ říká, že lokalita je uvnitř zastavitelného území, tedy zastavitelná. Pokud by kód lokality začínal na „N“, pak by šlo o lokalitu nezastavitelnou (například Divoká Šárka nebo Prokopské údolí).

(01) – (20) Typ struktury:
Aby mohlo vznikat příjemné město, musí plán stanovit parametry veřejných prostranství (ulic, náměstí a parků) a velikosti stavebních bloků. Jinak na člověka působí ulice mezi rodinnými vilami a jinak ulice s blokovými domy nebo sídlištní zástavba. Proto jednou z nejvýraznějších změn Metropolitního plánu oproti současnému územnímu plánu je regulace území podle typu struktury. Ta je popsána na druhé pozici kódu číslem v kulaté závorce – Metropolitní plán rozlišuje celkem 20 typů struktury.

Zastavitelné lokality se dělí na 13 typů od rostlé struktury historického města přes blokovou strukturu typickou pro Vinohrady až po vesnickou strukturu nebo průmyslové areály. Mezi zastavitelné lokality patří i přírodní plochy. Ty jsou ale vždy nestavební, což znamená, že tam nesmí vznikat zástavba obytnými budovami s výjimkou drobných prvků, které jsou v souladu s využitím typickým pro parky.

Nezastavitelné lokality se dělí na 7 typů krajiny dle morfologie, typu vegetace a způsobu využití – například lesní krajina v rovině, zemědělská krajina v rovině, výrazná údolí atd.

O / R / P / K Způsob využití:
Vedle fyzické podoby zástavby určují kvalitu prostředí také činnosti, které v lokalitách probíhají. Proto má každá lokalita určený jeden ze čtyř způsobů využití – obytný, rekreační, produkční nebo přírodní. V kódu lokality jej poznáme podle písmena na třetí pozici, ve výkresu podle barvy – obytný „O“ způsob využití značíme červeně, rekreační „R“ žlutě, produkční „P“ modře a přírodní „K“ zeleně.

Tato regulace nám říká, jaké činnosti Metropolitní plán v lokalitě předpokládá. Například obytné využití umožňuje vznik živých městských čtvrtí se službami, které nezatěžují sousedství více než bydlení. Vedle bytů tedy mohou vzniknout také menší obchody, školy, školky, lékařská ordinace, kanceláře nebo kostel, ale nikoli třeba rušící výroba nebo velký skladový areál. Když má dnes vzniknout škola na místě, kde to tvůrci současného plánu v době jeho vzniku před 17 lety nepředpokládali, musí se zdlouhavě a pro město draze pořizovat změna územního plánu. Metropolitní plán umožňuje na poptávku obyvatel po chybějící občanské vybavenosti reagovat ihned.

[S], [T], [R] Stabilita lokality:
Poslední vlastností, která popisuje každou lokalitu, je její stabilita. Tu indikuje písmeno v hranaté závorce na konci kódu. Velké [S] znamená, že lokalita je stabilní, [T] značí transformační a [R] rozvojovou lokalitu.

Co to znamená v praxi? Ve stabilizovaných lokalitách územní plán nepředpokládá výraznou změnu. Pokud zde vznikne nová výstavba, musí rozvíjet cílový charakter lokality. V zahradním městě mohou vzniknout vily a domy v zahradách, na Žižkově může vyrůst blokový dům, který doplní stávající strukturu. Sídliště mohou být doplněna jen na v Metropolitním plánu jasně vyznačených místech v – v transformačních plochách - zejména tam, kde v původních urbanistických plánech sídliště měla vzniknout občanská vybavenost, ale z různých důvodů nebyla dostavěna. Plán ale za klíčovou hodnotu sídlišť považuje prostranství mezi domy, takzvaný park ve volné zástavbě.

Návrh Metropolitního plánu celkově popisuje 92% území jako stabilizované lokality, které mají ustálený charakter, a nečeká se zde významná změna. Jsou v nich jasně vymezena uliční prostranství a náměstí, parky a stavební bloky. V některých z nich jsou proluky. Pokud by v prolukách vznikala nová výstavba, bude muset ctít cílový charakter lokality, jak již bylo výše popsáno.

Mezi stabilizované lokality patří např. historická zástavba centra Prahy, blokové město, jako je Letná nebo Dejvice, zahradní město, jako je Hanspaulka, nebo vesnická zástavba, například Koloděje. Stabilizované mohou být ale samozřejmě i rekreační lokality (parková prostranství, parkové lesy a parkové areály).

Pokud se na čtvrté pozici kódu nachází písmeno [T] nebo [R], znamená to, že jde o lokalitu transformační či rozvojovou. V takových lokalitách se očekává oproti dnešnímu stavu změna zastavitelnosti, struktury nebo způsobu využití. Transformační lokality jsou takové, kde se nevyhovující či dosloužené území výrazně promění, zpravidla to jsou již nepotřebná nádraží (jako nákladové nádraží Žižkov nebo Bubny) či nevyužívané výrobní areály (například ve Vysočanech). V rozvojových lokalitách Metropolitní plán předpokládá výstavbu na dosud nezastavěných plochách (zpravidla obytná výstavba na okraji města – například Západní Město).

Transformační a rozvojové plochy:
V transformačních a rozvojových lokalitách určených k přestavbě plán vymezuje plochy, které určují způsob, jakým bude možné v lokalitě stavět. Tyto plochy jsou v plánu vyznačeny svislými a vodorovnými šrafami v barvě využití jako u lokalit. Žlutá šrafa značí, že změna by měla posílit rekreační způsob využití a podpořit odpočinkové aktivity. Červená naznačuje, že zde může vzniknout obytná zástavba a občanská vybavenost, kterou obytný způsob využití připouští. Modrá šrafa označuje, že v dané lokalitě má vzniknout průmyslový areál, sklady nebo například výrobna.. Pro středně velké transformační a rozvojové plochy je určeno množství ulic, náměstí, parků a občanské vybavenosti bodem, který reprezentuje konkrétní rozlohu. Pro největší transformační a rozvojové plochy jsou určena procenta ulic, náměstí, parků a veřejné vybavenosti (např. školy nebo školky), které je nutné při zástavbě území dodržet.

Metropolitní plán také v těchto územích reguluje zastavitelnost stavebních bloků a poměr jejich velikosti. Čím menší blok investor postaví, tím může být prostavěnější (tzn. že může postavit více m2 podlažních ploch na jednotku plochy). Bude muset ale vybudovat pravděpodobně více parků, náměstí nebo ulic. Čím větší stavební bloky by investor zvolil, tím prostornější by měly vnitrobloky. Plán tak motivuje stavebníky, aby stavěli prostupné město v adekvátním měřítku odpovídajícímu regulovaným typům struktury města.

Plochy struktury:
Každá lokalita se skládá z jednotlivých ploch, které upřesňují strukturu. Jsou to nezastavitelné plochy (ulice, náměstí, parky a otevřená krajina) a inverzně k nim zastavitelné stavební bloky. Zjednodušeně lze říct, že na zelené a na šedivé se stavět nemůže (značí např. parky, lesy, sady, louky či ulice a náměstí), na bílé ano (stavební bloky).

Výšková regulace:
Metropolitní plán zavádí poprvé v historii výškovou regulaci budov pro celé území města. Regulace je navázána na čtvercové plochy o rozměru 100 x 100 metrů, což je obvyklá velikost pražského stavebního bloku. V každém čtverci je číslo, které říká, kolik nadzemních podlaží po hlavní římsu může ve stavebním bloku pod plochou čtverce vyrůst. Výškové uspořádání je stanoveno pro celé zastavitelné území Prahy a představuje strop, který nelze překročit mimo předem daná pravidla pro dominanty. Tím Metropolitní plán zamezuje, aby v Praze nekoncepčně rostly zejména výškové budovy či aby se ve vilové čtvrti mohl postavit pětipodlažní bytový dům. Plán zavádí hladinu věží pro vybraných 22 území v Praze, kde má naopak dojít ke vzniku těchto vyšších budov. Hladina věží představuje nástroj, který doplňuje navrženou úroveň podlažnosti a je v hlavním výkresu zobrazena číslem v kulaté závorce ve čtvercích výškové regulace.

Metropolitním plánem stanovené úrovně podlažností vychází ve stabilizovaném území z výšky stávající zástavby, v transformačních a rozvojových územích plán podlažnosti navrhuje na základě celoměstské koncepce a zkoumání panoramat a vedut Prahy. Plán dále obsahuje pravidla co dělat, když se pozemek nachází na rozhraní několika výškových čtverců, případně pro budovy na nárožích a stávajících vyšších budov. Na tuto regulaci navazují Pražské stavební předpisy, které detailně definují, jak se stavebníci mohou chovat v oblasti nad římsou.

Infrastruktura:
Poslední vrstvou Metropolitního plánu je vrstva jednotlivých systémů infrastruktury. Plán definuje infrastrukturu dopravní (např. silnice, železnice, letiště), krajinnou (biocentra a biokoridory), technickou (vodovodní potrubí, plynovody apod.) a infrastrukturu veřejné vybavenosti, kterou dělí na rekreační, občanskou a komerční vybavenost a reguluje plochou nebo pomocí bodu, či procenta. Pokud existuje dostatek podkladů pro umístění prvku infrastruktury, tak to plán vymezuje bodem, který reprezentuje konkrétní rozlohu prvku s definovaným okolím pro realizaci.

Jak Metropolitní plán přistupuje k parkům?

Cílem Metropolitního plánu je zlepšit dostupnost parků i tam, kde dnes obyvatelům chybí. Proto plán k současným více než 700 pražkým parkům navrhuje vznik 209 nových parků. Kde by měly vzniknout? A jak Metropolitní plán zajistí, aby vznikly kvalitní parky v brownfieldech, kde mají vznikat nové čtvrti? Základní otázky k pojetí parků a krajiny za městem vysvětluje následující video:

Jak Metropolitní plán reguluje výšky budov

Metropolitní plán je první územní plán Prahy, který reguluje výšku budov na celém území. Snaží se stabilizovat a chránit hodnoty stávající výškové kompozice Prahy, ale zároveň hledat místa, která mají být ve struktuře města doplněna: v několika pečlivě vybraných lokalitách tak MPP umožňuje realizovat výškové budovy - tak, aby tvořily uspořádanou kompozici a dotvářely panorama a horizont města. Na většině území se v návrhu stabilizuje současná výšková hladina.

Jak Metropolitní plán přistupuje k sídlištím?

Metropolitní plán chápe rozsáhlá volná prostranství mezi domy jako klíčovou kvalitu panelových sídlišť a nazývá je parky ve volné zástavbě Proto tyto plochy chrání před výstavbou. Umožnuje ale realizovat krajinné úpravy, reorganizovat zpevněné cesty a parkoviště, budovat hřiště nebo drobnou architekturu s důrazem na veřejnou vybavenost.

Jak Metropolitní plán přistupuje k plochám, kde by mohly vznikat nové čtvrti?

Pro vytvoření ekonomicky prosperujícího a přívětivého města je důležité zamyslet se nad tím, kde má město nevyužitý potenciál. Proto jsme zpracovali rozsáhlou analýzu všech dostupných ploch a zjistili jsme, ve shodě s celoevropským trendem, že ekonomicky i ekologicky nejvhodnější bude soustředit v příštích desetiletích zástavbu na opuštěná či nevyužívaná území (zejména areály bývalých průmyslových závodů či nákladových nádraží). Právě zde by mohly vznikat nové městské čtvrti. Plošný rozvoj do krajiny na periferii města se plán naopak snaží omezit na nejnutnější minimum.